V předchozích hlavách jsme již dostatečně hovořili o tom, jak má král a lid milovat a chránit zemi, ve které žijí, tím, že ji zalidní a brání před nepřítelem. A protože si přejeme, aby lidé, země a království byly chráněny, plynul z nich zisk a byly vedeny učenými lidmi a jejich radou, v závěru této části budeme hovořit o studiích, mistrech a žácích, jejichž zaměstnáním je vysvětlovat a vyučovat vědy. Zaprvé vysvětlíme, co je studium; také, kdo by měli být učitelé, kteří vedou školy; kde by měly být zakládány a jakými privilegii a poctami by měli být vybaveni mistři a žáci, kteří denně čtou a učí se. Poté budeme hovořit o prodejcích knih, kteří se starají o knihy a také o lidech a okolnostech, které se obecně týkají studia.
Co je škola, kolik je druhů škol a na čí příkaz ji lze založit
Škola je společenství mistrů a žáků, ustanovená na nějakém místě se záměrem a účelem vyučovat vědy. Jsou dva druhy škol: zaprvé, obecná škola, ve které jsou mistři umění, jako například gramatiky, logiky, rétoriky, aritmetiky, geometrie a astrologie a také mistři předpisů a práv. Tuto školu může založit papež, císař nebo král. Druhý typ školy se nazývá speciální škola, to je taková, kde mistr vyučuje několik žáků v nějakém odloučeném městě, a školu tohoto druhu lze založit na příkaz preláta, nebo kteréhokoli místního městského úřadu.
Na jakém místě by se měla škola zakládat a jak zajistit bezpečnost mistrům a žákům
K založení školy si vybereme město, které by mělo mít čistý vzduch a krásné prostředí, aby mistři, kteří vyučují vědy, a jejich žáci, zde mohli žít ve zdraví, a odpočívat a nalézt zde zalíbení, když jsou večer jejich oči unaveny studiem. Dále by mělo být dobře zásobeno chlebem a vínem a dobrými ubytovnami, ve kterých žáci mohou žít a bez velkých výdajů trávit čas. Vyhlašujeme, že občané města, ve kterém se nachází škola, by měli pečlivě chránit její mistry a žáky a vše, co jim náleží, a nikdo by neměl zatýkat nebo obtěžovat posly, kteří k nim docházejí z jejich domovů, kvůli libovolnému dluhu jejich rodičů nebo jiných osob ze zemí, odkud mistři a žáci pocházejí. Dále vyhlašujeme, že jim nikdo nesmí způsobit žádnou újmu, zneuctění či násilí na základě žádného nepřátelství či zášti, kterou by mohl chovat kdokoli vůči řečeným žákům nebo jejich rodičům. Z tohoto důvodu nařizujeme, aby byla zajištěna ochrana mistrů, žáků, jejich poslů a všeho jejich majetku při cestě do školy, po dobu studia ve škole i při návratu do jejich domovů, aby nebyli obtěžováni, a poskytujeme jim tuto ochranu ve všech městech v našich državách.
Kdokoli poruší tento zákon a zmocní se jejich majetku silou nebo tím, že je oloupí, musí zaplatit čtyřnásobek ukradené hodnoty, a když kdokoli zraní, zneuctí nebo zabije kohokoli z nich, bude bez milosti potrestán jako člověk, který porušil naše příměří a ochranu, kterou jsme poskytli. Nebude-li soudce, před kterým je takový případ projednáván, dbát na zjištění spravedlnosti podle výše uvedeného ustanovení, musí zaplatit výše uvedenou částku ze svého majetku a bude propuštěn z úřadu jako bezectná osoba. Budou-li vystupovat ke škodě žáků a odmítnou-li potrestat ty, kteří je zneuctili, zranili, či zabili, z vůle krále pak budou tito úředníci potrestáni.
Kolik mistrů by mělo být v obecné škole a kdy by měly být vyplácen jejich plat
Aby obecná škola byla úplná, mělo by v ní učit tolik mistrů, kolik je věd, takže každou vědu učí alespoň jeden učitel. Když ale není dostatek učitelů k výuce všech věd, bude stačit, když zde bude jeden učitel gramatiky, jeden logiky, jeden rétoriky a jeden učitel práv a nařízení. Platy těchto učitelů by měly být stanoveny králem a královské nařízení přesně určí, co by každý z nich měl mít podle toho, kterou vědu vyučuje a jaká je hloubka jeho znalostí. Tento plat, který je každý z nich oprávněn obdržet, bude vyplacen ve třech různých obdobích; jedna třetina, když žáci zahájí svá studia; jedna třetina na Velikonoce; a jedna třetina na svátek svatého Jana Křtitele. [1]
Jak by měli mistři vyučovat žáky vědám
Mistři by měli vyučovat žáky dobře a svědomitě, předčítáním knih a podáváním vysvětlení jak jen nejlépe dokáží; a poté, co začnou předčítat, by měli pokračovat, dokud zahájenou četbu knihy nedokončí. Jsou-li zdraví, neměli by pověřit jiné čtením místo nich, s výjimkou, kdy někteří mohou vyzvat jiného ke čtení v daný čas, aby mu vzdali čest, ale nikoli proto, aby se vyhnuli obtížím s četbou. Onemocní-li učitel po zahájení studia, a je-li dokázáno, že jeho nemoc je tak závažná a tak dlouhá, že nemůže vůbec vyučovat, vyhlašujeme, že jeho plat mu bude vyplacen tak, jako kdyby výuku provedl; zemře-li na svou chorobu, jeho dědicové mají nárok na jeho plat tak, jako kdyby vyučoval po celý rok.
Kde by měly být školy umístěny
Obecné školy by měly být umístěny stranou od města a jedna blízko druhé tak, aby žáci, kteří se chtějí rychle učit, mohli docházet na dvě nebo více lekcí, přejí-li si to, a mohli mezi sebou diskutovat o věcech, o kterých mají pochybnosti. Různé školy by ale měly být od sebe odděleny tak, aby učitelé nebyli rušeni tím, že slyší jiné učitele předčítat. Dále vyhlašujeme, že žáci mají dbát, aby po dobu, dokud ve svém obydlí žijí a přejí si v něm zůstat, si toto obydlí nepronajali jiní žáci. Pokud ale žák zjistí, že ten druhý si již nepřeje déle zůstávat v domě, ve kterém bydlí do termínu, po který si ho najal, a on sám si přeje si ho najmout, měl by se zeptat toho druhého žáka, zda si přeje zůstat i po dohodnutém termínu, a pokud potvrdí, že nikoliv, pak si může dům pronajmout sám, ale ne jinak.
Učitelé a žáci mají právo k založení spolku či bratrstva mezi sebou a ke zvolení předsedy, který je může trestat
Dávní mudrcové zakazovali zakládání spolků a bratrstev složených z mnoha mužů ve městech a královstvích proto, že z nich vychází více zlého než dobrého. Nicméně považujeme za správné, aby učitelé a žáci mohli zakládat spolek v obecné škole, aby se mohli scházet za dobrými účely a také z toho důvodu, že jsou cizinci a pocházejí z různých míst. Proto je správné, aby se dle zákona mohli scházet kdykoliv je zapotřebí, k rozhodování o okolnostech týkajících se blahodárného provozování jejich studia a k ochraně jejich osob a majetku. Dále mají právo ke zvolení osoby jim všem nadřazené, která se v latině nazývá rector školy, a kterou musí poslouchat ve všech věcech rozumných, vhodných a spravedlivých. Je povinností rektora trestat žáky a bránit jim, aby organizovali frakce, vyvolávali rvačky s obyvateli měst, ve kterých škola sídlí nebo mezi sebou, a měli by se všemi způsoby vyvarovat toho, aby kohokoli zneuctili nebo způsobili škodu. Měl by jim zakázat potulovat se v noci venku a nařídit jim, aby zůstali tiše ve svých ubytovnách, a vynakládali úsilí studovat a učit se a žít čestný a bezúhonný život; protože školy byly založeny za tímto účelem a ne k tomu, aby žáci chodili dnem i nocí ozbrojení, trávili čas vyvoláváním nepokojů či pácháním pošetilostí nebo výtržností k vlastní újmě a k vyvolání zmatků ve městech, ve kterých žijí. Tam, kde poruší tento zákon, je potrestá náš soudce a napomene je takovým způsobem, aby se vyvarovali zlého a chovali se dle patřičných mravů.
Kdo bude vynášet rozsudky nad žáky
Mistři, kteří učí vědy na školách, mají nad svými žáky pravomoc rozhodovat pře, které má jeden žák s druhým a také jiní lidé s žáky (s výjimkou okolností, při kterých byla prolita krev), a žádnou při jim nelze vnutit, ani nelze žádnou při žáků vést u žádného jiného soudce bez souhlasu jejich mistrů. Když si ale druhá osoba přeje předvolat žáka před jeho mistra, žák si může vybrat, zdali dá přednost vedení pře u mistra, nebo před biskupem dané diecéze, nebo před soudním dvorem. Má-li ale žák při s někým, kdo není žákem, měl by pak vyžadovat právo před někým, kdo má pravomoc nad předvolanou osobou.
Dále vyhlašujeme, že když je žák předvolán před soudní dvůr, a nevyužije-li své právo ohlášením, že se dostaví pouze před svého mistra nebo biskupa, jak je uvedeno výše, a dostaví se k soudu bez výhrad, ztrácí toto privilegium do té míry, do jaké se to týká okolností daného soudního slyšení, a případ může pokračovat k zasedání soudu a k vynesení rozsudku soudcem, u kterého byl případ zahájen. Když si ale žák přeje využít svého práva předtím, než se dostaví k soudu, tak, že prohlásí, že nesouhlasí a neměl by se dostavit jinam, než ke svému mistru nebo biskupovi, ale přesto je přinucen dostavit se k soudnímu dvoru, ten, který proti němu vede při, musí z takového důvodu prohrát při o práva nad objektem sporu. Soudce, který v takovém případě využil nátlak proti žákovi, by měl být potrestán z vůle krále; kromě případů, kdy se stížnost týká vykonání rozsudku smrti nebo prolití krve, a byla zahájena proti žákovi, který je laik.
Jaké zvláštní pocty náležejí mistrům práva
Právní věda je a byla pramenem spravedlnosti, a světu je prospěšnější než všechny ostatní. Z toho důvodu císaři udělili ve svých zákonech mistrům škol čtyři druhy výsad. Zaprvé, ihned po jmenování budou titulováni mistry a urozenými a obdrží šlechtický titul. Zadruhé, kdykoli mistr práva vstoupí na veřejném soudním jednání do přítomnosti soudce, ten povstane a pozdraví ho a pozve ho, aby vedle něj usedl; a neučiní-li tak soudce, zákon mu ustanoví pokutu tři libry zlata, které musí mistrovi zaplatit. Zatřetí, dveřníci císařů, králů a princů nesmí zavírat dveře mistrům nebo jim bránit ve vstupu do přítomnosti krále kdykoliv je to nutné, s výjimkou, kdy se projednávají přísně tajné záležitosti; a i pak by měli oznámit, že daný mistr se nachází u dveří a zeptat se, zdali-li mají povolit vstup či nikoliv. Začtvrté, měli by být důvtipní a inteligentní a být schopní vysvětlit vědu, kterou učí a být prozíraví a dobrých mravů; a po dvaceti letech výuky práva na škole by měli mít právo na hraběcí titul, a protože zákon a císaři jim byli ochotni udělit takový titul, král by jim měl zaručit stejnou vážnost; a z tohoto důvodu považujeme za vhodné, aby výše uvedení mistři, ve všech našich državách, byli titulováni výše uvedeným titulem, jak bylo nařízeno dávným zákonem. Dále vyhlašujeme, že výše uvedení mistři a jiní, kteří vyučují vědy ve školách ve všech našich državách, budou osvobozeni od daní a nebude po nich požadován vstup do armády, ani účast na žádné spížovací výpravě, ani výkon jakékoli jiné služby proti jejich vůli.
Jak probíhá zkouška, kterou žák získá mistrovskou licenci
Student, který si přeje získat hodnost mistra, musí nejprve být žákem. Poté, co důkladně prošel studiem, by měl za tímto účelem vystoupit před představenými škol, kteří mají moc udílet licence. Předtím, než komukoli udělí licenci, měli by vykonat tajné šetření a zjistit, zda žadatel o licenci je muž dobré pověsti a dobrých mravů a také by měl číst vybrané pasáže z vědeckých knih, které si přeje učit. Rozumí-li odborně textu a komentářům k dané vědě, má-li čistý styl a vládne-li dobře jazykem tak, aby mohl vědu vysvětlit, a odpoví-li bez zaváhání otázky a dotazy mu položené, měla by mu být hodnost mistra udělena veřejně tak, aby on nejprve slíbil, že bude učit dobře a svědomitě svou odnož vědy, a že ani nedal, ani neslíbil dát cokoliv žádné z osob, které mají pravomoc udělit mu licenci, ani jim nedal nic přes žádnou další osobu za to, aby mu udělili hodnost mistra.
Jak všichni žáci náležející ke škole mají posla, kterému se říká pedel a jaké jsou jeho povinnosti
Univerzitní žáci by měli mít svého posla, který se v latině nazývá bidellus. Jeho povinností je procházet školami a dle nařízení představeného univerzity ohlašovat sváteční dny, a přeje-li si nějaký student prodat nebo koupit knihy, měl by mu to oznámit. Tak by měl obcházet, prohlašovat a uvádět, že kdokoli si přeje koupit určitou knihu, musí se dostavit na určené místo setkání; a poté, co zjistí, kdo si přeje prodat a kdo si přeje je koupit, měl by svědomitě zprostředkovat obchod mezi oběma stranami. Pedel také ohlašuje studentům místo a čas shromáždění, na kterém se budou vyšetřovat a řídit okolnosti týkající se jejich společného dobra, nebo ke zkouškám žáků, kteří si přejí stát se mistry.
Obecné školy by měly mít knihkupce udržujícího obchod knihami za účelem zřizování kopií
Aby obecná škola byla úplná, každá musí mít prodavače knih, který by měl ve svých skladech udržovat knihy dobré a čitelné a přesné obsahem i v komentářích, pro účely pronajímání žákům, výroby nových kopií nebo opravování těch, které již byly napsány. Nikdo nemá právo držet obchod nebo místo mu podobné, bez svolení rektora univerzity, a ten, předtím, než udělí k tomuto účelu licenci, by měl nejprve vést vyšetření všech knih náležejících tomu, který si přeje otevřít obchod, aby se přesvědčil, zdali jsou dobré, čitelné a pravé. Je-li zjištěno, že nedrží ve vlastnictví takové knihy, rektor by mu neměl udělit souhlas s otevřením knihkupectví, a nesmí mu udělit svolení k pronájmu knih žákům, dokud nejsou předem opraveny. Dále, rektor na základě rady školy rozhoduje o tom, kolik by knihkupec měl dostat za každou knihu, kterou poskytne žákům, aby vyrobili kopii nebo opravili jeho vlastní knihy, a měl by také vyžadovat přiměřenou záruku od knihkupce, která ho bude vázat k pečlivé a svědomité péči o všechny svazky mu poskytnuté k prodeji, a aby nespáchal jakoukoli zpronevěru.
| [1] | Výplatní listiny z univerzity v Salamance k roku 1254 stanovují 500 maravedís učiteli civilního práva, jeden dekretista kanonického práva 300, dva dekretalisté každý 500, dva učitelé gramatiky každý po 200, dva učitelé medicíny každý po 200, pedel 200 a učitel hudby 50. Univerzita v Salamance byla první, která vyučovala hudební praxi a udílela za ni diplom. Zdroj: Cardénas Anthony “Alfonso X and the studium Generale”, 1980. |