Tento druh zbraní má tak ohromnou svobodu v možnostech kombinací útoků a obrany jako žádný jiný druh zbraně, který bych s nimi mohl porovnat. S těmito zbraněmi je možno vytvořit nekonečné množství střehů, a všechny jsou bezpečné a jisté, kromě dvou, které jsou zaujaty a vedeny vně. Popis těchto střehů následuje.
Oba meče jsou drženy špičkami dozadu: Tento druh střehu jakoby sloužil k tomu nechat se zabít nebo držet obě zbraně vysoko, což člověk vydrží jen krátce, protože hmota zbraní je přirozeně těžká a má sklon k tíhnutí dolů, což velmi unavuje ruce. Takže z těch dvou střehů, které jsou vedeny vně, by měly být popsány všechny takové, které lze vymyslet a provést při práci s těmito zbraněmi. Například vysoké střehy, nízké, široké, upravené, zkrácené a všechny kombinované, které lze namátkou vytvořit. Například jeden meč provede vysoký střeh a druhý meč široký střeh. Další lze vytvořit provedením nízkého a širokého střehu, nízkého a vysokého střehu, dvou nízkých střehů a dvou vysokých střehů. Tyto poslední dva jsou ale nepříjemné a unavující stejně jako dva vysoké střehy a tudíž by se neměly používat. Dále může člověk vést jeden meč špičkou dopředu a druhý špičkou dozadu. Když se člověk zamyslí nad tím, kolika způsoby může pohybovat rukama, pažemi, nohama a celým tělem, může velmi snadno najít a cvičit různé jiné způsoby střehů. Každý z těchto pohybů sám o sobě dostačuje k pozměnění střehu. Ve všech těchto střezích lze s každou rukou a mečem procvičovat falše proti nepříteli, někdy naznačením úderu, jindy provedením odkrytí. Přesně k těmto párovým zbraním patří taktika jednou zbraní provést klam, a zaútočit buď stejnou, nebo druhou zbraní. A podobně: odkrýt se jednou zbraní a krýt se stejnou, nebo druhou. Tuto taktiku dodnes nebylo možno provádět s žádnou jinou zbraní, než se dvěma meči. Při práci s jinými zbraněmi zbraň, která provádí klam, také provádí finální útok, takže díky vynaložené a potřebné síle toto trvá dva takty. Díky tomu jsou lidé toho názoru, že falše s sebou nesou velké riziko vlastního zranění a zároveň jsou velkou ztrátou času. Ale při práci se dvěma meči k tomuto nedochází, protože jsou to dvě zbraně, které mají stejnou sílu v útoku i v obraně a je možno obě používat jedním způsobem, pokud je vždy splněn předpoklad, že je daný člověk dostatečně zkušený a umí zacházet s oběmi zbraněmi stejně dobře. Může pak ve stejný čas provést dva body, dva seky, jak zprava tak zleva.
Pokud by ovšem bylo veškeré cvičení soustředěno pouze na sport a hru, měl by člověk neustále jedním mečem provádět útok na nepřítele a druhým se bránit. Takže pokud máme co do činění s nepřítelem vyzbrojeným dvěma meči, jeden z nepřítelových mečů vždy musí provést výpad kroku a udeřit hrotem nebo ostřím a tomuto meči je třeba se bránit, protože je velmi silný a nese v sobě velké nebezpečí [je podpořen krokem a tělem]. Druhý meč, který byl dříve vpředu, neprovádí žádný výpad a tudíž nemůže udeřit více než silou paže a krytu, a to je pro úder nedostatečné. Na druhou stranu je to velmi vhodné pro obranu. Tyto pravidla platí jak pro nepřítele tak pro útočníka. Takže v pozici s pravou nohou vpředu, v jakémkoliv střehu, lze klamat předním mečem a zaútočit s ním, nebo lze klamat zadním mečem a zaútočit s ním. Třetí možnost je klamat jedním a zaútočit druhým. Tento druh klamu patří ke dvěma mečům více, než jakékoli jiné zbrani. Je třeba vždy pečlivě myslet na to, aby jeden meč vždy přímo mířil na nepřítele, zatímco druhým mečem se provádí klam a následný opravdový úder. Zatímco je nepřítel donucen krýt se proti falši a následnému úderu jednoho meče, je možno přiblížit se a udeřit druhým mečem, pokud najdeme nějaké odkryté nebo snadno zasáhnutelné místo. Pokud tedy při boji se dvěma meči budeme mít neustále na paměti toto pravidlo, abychom vždy měli jeden meč proti nepříteli s cílem překážet mu v odhodlání provést protiútok, můžeme se snažit falšovat jednou s jedním, pak s jiným mečem, někdy bod, jindy sek, a pak provést opravdový útok buď mečem který klamal, nebo tím druhým. Ale v praxi a při provádění tohoto všeho je nezbytné, aby člověk vždy pečlivě rozhodoval a odhadoval a už při provedení falše viděl, s jakým uměním pro pohyb těla se nepřítel odkryje, a tam provedl výpad a nabodl nepřítele tím mečem, který je odkryté části zrovna nejblíže, a kterým může bezpečněji zaútočit.
Je třeba si uvědomit, že existuje velmi silný a úsporný způsob útoku: Naznačit předním mečem bod nebo sek, a naznačovat ne jednou nebo dvakrát, ale pokaždé jinak, nahoru, dolů, někdy bodem, jindy sekem. Cílem je zmást a zaměstnat oba nepřítelovy meče a nakonec při vhodné příležitosti zarazit do nepřítele zadní meč, vždy s výpadem kroku. Klam prováděný zadním mečem je nevýhodný, protože bez podpory kroku je tak krátký, že je k ničemu. Nemůže zaměstnat nepřítelovy meče natolik, aby je přinutil odkrýt se nebo rozhodit stabilitu těla [nebo přinutil nepřítele ke kroku]. Z toho je možno vyvodit, že po takovém klamu zadního meče vůbec není bezpečné a jisté zaútočit stejným zadním mečem nebo předním mečem, protože nepřítel se nijak neodkryl ani nebyl zaměstnán. Nejlepší věc, kterou je možno po klamu zadním mečem udělat, je zasadit bod nebo sek odhodlaně s výpadem kroku. Hned jak se nepřítel pohne aby se bránil, je třeba udeřit na něj stejným mečem do odkrytého místa. Nelze totiž zaútočit druhým mečem, protože prvním útokem zadního meče se meč, který byl vpředu, dostal dozadu. Takže nemůže udeřit, leda by byl podpořen výpadem kroku a dalším výpadem, což by trvalo příliš dlouho. Tudíž když se někdo snaží s výpadem kroku prorazit meč vevnitř, měl by se snažit pokračovat v opravdovém útoku stejným mečem, protože jak jsem uvedl dříve, útočit druhým mečem by trvalo příliš dlouho. Udělám z toho tedy pravidlo pro práci s těmito zbraněmi: Pokud člověk klame předním mečem, může provést opravdový útok stejným nebo druhým mečem s provedením výpadu. Pokud klame zadním mečem, měl by okamžitě a rozhodně pokračovat opravdovým úderem stejného meče, ale s výpadem kroku. Pokud rána neskončí v protivníkovi, musí opět okamžitě vyrazit stejným mečem a zaútočit bodem nebo sekem, vysokým nebo nízkým, co se mu bude v dané chvíli více hodit.
Ve sportu nebo při hře se lze nepříteli postavit jakýmkoliv způsobem, například když je nepřítel ve vysokém střehu, postavit se do nízkého nebo širokého střehu. Ale je mnohem rytířštější a pohodlnější postavit se nepříteli se stejnou nohou vpředu a ve stejném střehu jako má nepřítel, vysokém nebo nízkém. V takovémto postoji totiž nepřítel velmi obtížně zaměstná svým klamem oba meče. Dále je třeba vzít v úvahu, že přední meč kryje jak klamy, tak opravdové údery, a dělá to velmi jednoduše. Pokud je držen nahoře, pak skloněním špičky dolů kryje tu část těla, ke které je skloněný. Máme tedy na paměti tyto pravidla – stát vždy stejně jako nepřítel a krýt jeho klamy předním mečem. Když tedy přicházejí jeho klamy nebo údery, pak hned po vykrytí předním mečem je třeba provést výpad šikmého kroku a zadním mečem zasadit bod na nějaké odkryté místo, nebo sek zprava na nohy, nebo (což je lepší) sek zleva šikmo na obličej nebo šikmo na paže. Tento úder zasáhne nejsnáze, protože nepřítelův přední meč je zaměstnán a jeho zadní meč nemůže přijít dopředu a čelit tomuto úderu. Nepřítel ani nemůže snadno udeřit, protože (díky výpadu řečeného šikmého kroku) se tělo dostalo z přímé linie, takže nepřítel nemůže pohodlně udeřit svým zadním mečem. Pravděpodobně bude dříve zasažen do tváře nebo do ruky.
Tudíž nechť se každý člověk odhodlá (hned poté, co čelil nepřítelově meči a navázal svým předním mečem kontakt s jeho mečem) k přiblížení a k úderu vlastním zadním mečem. Nikdy ať se nebojí nepřítelova zadního meče, protože mu nemůže způsobit zranění, jelikož tělo se mu vyhne (jak jsem dříve řekl), a i kdyby mohl způsobit zranění, nepřítel se musí nejprve bránit, takže je natolik svázán obranou, že nijak nemůže způsobit zranění.