Kdokoli se pokouší o klam s kulatým štítem, tarčem nebo puklířem, popř. abych se lépe vyjádřil, kdokoli se pokouší o klam s mečem a štítem, falšuje buď sek nebo bod nebo odkryje nějakou část svého těla. Na všechny falše seků mířené od kolene vzhůru je třeba navalit se štítem (kterýmkoli z výše zmíněných) a hned pod štítem zasadit bod do nejvíce odkryté části protivníka. Pokud ale úder míří od kolene dolů, je nutno čelit mu rubem meče, jak sekům zprava tak sekům zleva. Hned po krytu je třeba, bez pohybu v nohou nebo tělem, říznout nepřítele do nohy ostřím, které je již připraveno. Tento zásah je tak rychlý, že bezpečně dostihne cíl. Dále všechny body a ostatní seky, vysoké i nízké, by raději měly být kryty zesíleně štítem (nebo jinou obrannou zbraní) spolu s mečem, jehož hrot by měl být vždy natočen směrem k nepříteli. Hned po navázání kontaktu s mečem nepřítele rubem svého meče je třeba říznout nepřítele do obličeje nebo do nohou. Pokud je ale navázán kontakt s mečem nepřítele ostřím obráncova meče, je nutné mocně otočit ruku a tím způsobit řez. Tento styl útoku a obrany náleží práci ke kulatému štítu, tarči a puklíři. Všechny ostatní druhy jsou slabé a nevýznamné. To, že se nejprve čelí útoku a pak teprve udeří, způsobí, že se člověk dostane za nepřítelův štít nebo dovnitř mezi jeho meč a tělo, a pak může udeřit snadněji a rychleji než stihne nepřítelův meč nebo štít začít krýt.
Když někdo namítne, že tento druh úderu má jen málo síly a je prostě slabý, odpovím – je to pravda, úder by byl slabý, kdyby byl zasazen sekyrou nebo sekyrkou, která má pouze krátké ostří a lze s ní zasadit pouze jeden druh úderu. Když je ale výše popsaný druh úderu zasazen dobrým mečem, pak způsobí rozsáhlý řez, protože meč má dlouhé ostří a úder je zasazen hned po navázání kontaktu čepelí. Tento úder se zasazuje zvláště na měkké, šlachovité [prokrvené] části těla. Takže, bavíme-li se o lsti a klamu, člověk musí vždy s mečem a štítem jít dopředu a čelit úderům nepřítele zesíleným krytem. A hned po navázání kontaktu s mečem nepřítele musí zevnitř provést řez na obličej nebo na nohy, bez jakéhokoli stahování svého meče za účelem zasazení většího seku nebo bodu. Nejkratší možná cesta je, když se podaří provést obranu i útok naráz.
Jestliže nepřítel odkryje nějakou část svého těla aby vyprovokoval svého soka k útoku, a pak tento útok odrazil a udeřil na něj, pak by člověk neměl útočit, když vidí, že jeho meč se nenachází co nejblíže k nepříteli. Kdyby udeřil a zůstal pořád příliš daleko, musí stáhnout meč a vyhnout se nepřítelově ráně a pak pohodlně udeřit shora nebo kamkoli jinam. Velice snadno lze ztratit hodně času, protože tarč a jemu podobné štíty jsou těžké, a pokud se tyto pohyby minou cílem, jejich síla se po zbytek dráhy pohybu ztratí [promáchnutí]. Pokud se přihodí, jak jsem již dříve řekl, že vlastní zbraň je mnohem blíže k nepříteli než nepřítelova zbraň k nám, pak je nepřítel připraven k obraně. V takovém případě je třeba nikoli falšovat úder a vrátit svůj meč do výchozí polohy, ale udeřit rovnou a zasáhnout nepřítele hned napoprvé, tak odhodlaně a rychle jak je jen možno. Tento druh útoku patří spíše k pravému umění než ke klamům a falším.