79. O obraně patou neboli tupým koncem tyče halberdy

Při obraně proti výše popsaným dvěma úderům je třeba, jak jsem již řekl, aby člověk stál v obráceném postoji – vstříc nepříteli protilehlou nohou vpředu. Hned jak se nepřítel začne snažit zvednout zapletené zbraně nahoru (nutno pečlivě vnímat), je třeba uvolnit si halberdu výpadem kroku vpřed a udeřit patou tyče na nepřítelovo stehno nebo břicho, pak změnit držení a zasadit sek bez jakéhokoli dalšího ústupu v nohou či pohybu v rukou. Pokud se tento sek provede hbitě, snadno dožene nepřítele. Pokud se nepovede, i tak poskytuje bezpečnou obranu proti seku, který by měl zasadit nepřítel. Toto by mělo stačit co se týče zacházení s halberdou v boji jeden proti jednomu. Pokud se naskytnou nějaké těžkosti, kterým je nutno se vyhnout, jsou především způsobené snahou jakkoli zasadit bod bez předchozího rozpletení a odhákování zbraně. Ačkoli nepřítelova zbraň nemusí být svázaná nějakým řádem nebo předpisem (protože nepřítel se také snaží použít všechno aby se vyhnul nebezpečí), stejně se zmiňuji o těchto úderech a jejich zaplétání, protože předpokládám, že ten, kdo umí útočit, aniž by se setkal s těmito obtížemi, bude mnohem dobrodružnější povahy při útoku, kde se potká s malou nebo žádnou překážkou. Například pokud se při boji setká s tyčovou zbraní stejné nebo větší délky, ale bez háků a vidlic, může bezpečně zasadit sek s výpadem kroku, a přitom se spolehnout na to, že sám nemůže být zasažen jinak než bodem, který nepřítel nemůže provést jinak než silou – buď stáhne zpátky svou tyč, nebo ustoupí krokem, a v tomto tempu je možno provést sek bez nebezpečí.

Přechozí téma

78. Jak zaútočit halberdou

Další téma

80. O útoku a střehu s korsekou

Tato stránka