47. Jak držet hranatý tarč

Beru-li ohled jak na vlastnosti tarče (obrázek 13) (tj. tvar, velikost a váha) tak na okolnosti, za kterých tyto vlastnosti mohou pomoci nebo uškodit, pak tvrdím (pokud člověk chce, aby mu způsob držení tarče přinesl co největší výhody s co nejmenším rizikem zranění), že je třeba jej držet nakloněný horní špičkou nahoru s ohledem na hlavu, dolní špičkou dolů, levou a pravou špičkou na patřičné strany. Z tohoto způsobu držení plynou následující výhody: Zaprvé, člověk může snadněji vidět na nepřítele a z jedné strany za horní špičkou tarče pozorovat co dělá. Tarč je třeba neustále držet dostatečně nízko, aby příliš neodkryl tělo, které je nad ním, protože pokud by jej bylo třeba ze špatné, příliš vysoké pozice začít krýt, trvalo by to příliš dlouho a bylo by to nepohodlné.

Další výhoda, kromě již uvedeného dobrého výhledu na nepřítele, je snadnost obrany. Při tomto držení (které tvoří trojúhelník) špička tarče hlídá hlavu a na strany se rozšiřuje, takže stačí i nejmenší pohyb na to, aby za tarčem mohl bezpečně stát sebevětší člověk. A pokud jsou údery vedeny na hlavu, ať již to jsou body nebo seky, obojí je zpozorováno za hranami štítu, za kterými stojí hlava v bezpečí a bez omezení rozhledu. Levá a pravá strana tarče pokryjí velmi malým pohybem levou a pravou stranu těla takovým způsobem, že člověk může také stáhnout paži k sobě. Levá strana tarče kryje loket, což by nemohla, kdyby byl tarč držen horní hranou vodorovně. Aby velikost tarče mohla lépe krýt, z důvodů, které zde již nebudu opakovat [viz. puklíř], radím, aby tarč byl držen v napjaté ruce natažené co nejdále od těla. Nepovažuji váhu tarče za nebezpečnou, protože není třeba jej takto držet příliš dlouho, a pokud je ruka unavena z velmi dlouhého držení tarče, je možno ruku přitáhnout k tělu a odpočinout si. Nejlepší držení s nejlepším výhledem na nepřítele tedy je držet tarč s rukou napjatou před sebe s horní špičkou ve výši čela namířenou ven.